Hodnocení podzimu A mužstva

Hodnocení pozimní části ročníku 2025/2026.

Když se ohlédnu za celým podzimem, nemohu říct, že bych byl spokojen. Mohli jsme a měli jsme získat mnohem více bodů a desátá příčka je pro nás zklamáním. Přitom příprava vypadala slibně, a to především díky přístupu většiny kluků k tréninku, a také díky příchodu hned pěti nových hráčů do kádru. Cílem bylo nejen zapracování nových tváří do týmu, ale i výběr té správné sestavy, která vyběhne k prvnímu mistrovskému utkání. Bohužel, stejně jako v celé loňské sezóně, kdy nás až neskutečně brzdila různá zranění a neustále bylo nutné měnit sestavu, tak i začátek sezóny začal podobným způsobem. Asi nejsložitější situace byla v defenzivě a na brankářském postu. Hledání stoperské dvojice beru na sebe, protože se tam postupně vystřídalo hned několik hráčů a stále to nebylo ono. A to samé platí i o krajních obráncích. Hodně nás v tomto směru limitovala zranění. Gólmany jsme sice k dispozici měli, ale obětovat Radka Rychnu do branky, znamenalo, že jeho góly budou chybět ve směru dopředu. Brankářů jsme nakonec protočili během podzimu celkem čtyři, ale všichni jsme věděli, že právě Piky je jediná jistota. Což se nakonec ve druhé části podzimu potvrdilo. Ale zpět k začátku sezóny. Už los byl strašidelný. Hned třikrát z prvních čtyř utkání jsme hráli venku a tak, jak se nám dařilo venku vloni, letos přišel opak. Nesehranost, netrpělivost, obrovské chyby v defenzivě, špatná komunikace a nevyzrálost některých hráčů, to všechno byly ty největší problémy, které nás v těchto utkáních provázely a soupeřům jsme body doslova darovali. Naštěstí jsme dokázali doma bez problémů přehrát týmy, které měly ještě větší starosti než my, ale body nám nepřibývaly a čelo tabulky se nám až příliš začalo vzdalovat. Zlom mohl a asi i měl přijít v utkání s Kr.Poříčím, v němž jsme prohráli 2:3, ale horší jsme rozhodně nebyli. Ti, co utkání viděli, budou vědět kam mířím, protože penaltu jsme v prvním poločasu viděli všichni. Bohužel jsme udělali hloupé chyby a soupeř se dostal do snadného vedení. Na začátku druhé půle jsme snížili na rozdíl branky a oslabeného soupeře, který hrál téměř celý druhý poločas v deseti, tlačili. Vyrovnání viselo ve vzduchu, ale sami jsme se o možnost bodovat nakonec připravili po naprosto zbytečné ČK. K následujícímu utkání v Květnové s rezervním týmem Ostrova jsme odjížděli z různých důvodů pouze se třinácti hráči, a to se na výsledku bohužel znovu podepsalo. Zlom podzimu nastal v utkání v H.Slavkově. Prospali jsme úvod a nechali domácí jít do vedení. Třikrát jsme dokázali snížit na rozdíl jedné branky, ale dětinské chyby umožnili soupeři v podstatě vzápětí znovu odskočit. Porážka o tři branky, ale hlavně šest obdržených, to byly poslední okamžiky, kdy nastal čas otočit to pomyslné štěstí k sobě a začít bodovat, a především zlepšit hru dozadu. V utkání s Hroznětínem jsme po dlouhé době měli skoro kompletní kádr, ale i tentokrát jsme bojovali tak trochu sami se sebou. Rychlé vedení o dvě branky nám hodně pomohlo. A soupeře jsme k ničemu nepouštěli. Jenže se nám těsně před přestávkou a během ní v podstatě rozpadl střed zálohy. A znovu byla na vině zranění. Tentokrát se kluci ale semkli a bojovali. První nula v sezóně byla třešničkou na sladkém vítězství, které jsme potřebovali, Musím v této souvislosti připomenout, že se před zápasem k realizačnímu týmu přidal Sláva Suchý, který si v roli asistenta vzal na starost standardní situace a jeho přítomnost v kabině a na lavičce mi hodně pomohla. A vliv to mělo i na další zápasy. Sice jsme se občas o sestavě pohádali, ale v dobrém a vždy jsme se dokázali domluvit. Čisté konto, 3 výhry v řadě a ustálená osa týmu, která naštěstí zůstala pohromadě, to byla šňůra, kterou jsme potřebovali. Střelecky se na zisku bodů podílel především Dominik Rubáš, který chytil formu za pačesy. A výhry pomohly i ostatním klukům. A jsem za ně rád. Dokonce se první branky v Áčku dočkal i Matěj Gvizd, a i když to měl drahé, dostal tak odměnu za vytrvalost. Vítěznou šňůru jsme chtěli potvrdit i ve Fr.Lázních, ale terén, a i soupeř byl proti. Dvakrát škoda, protože jsme především ve druhém poločasu měli šancí více než dost. Vzpomínám si na to ticho v kabině po utkání, protože jsme chtěli vyhrát a věděli jsme, že jsme mohli. V posledním utkání podzimu jsme nedokázali ani tentokrát zdolat Dvory a je to jediný soupeř, s nímž máme vzájemnou negativní bilanci. Ne, brečet nebudu, už jsme se k tomuto utkání vyjádřil. Ale kdybychom dokázali vstřelit branku, a možnosti jsme na to měli, na rozhodčí jsme se vymlouvat nemuseli. Desáté místo a 16 bodů je málo a všichni to víme. Jaro bude těžké, ale nic jiného, než se rvát o každý bod nám nezbývá. Začneme trénovat jako tradičně na konci ledna a čeká nás i soustředění. Do té doby bych si hlavně přál, aby se všichni marodi dali dohromady a mohli jsme do jara vstoupit v co nejsilnějším složení. Už jsem to byl zaklepat několikrát, tak asi budu muset i do kostela …

Statistika je občas nuda, ale dá se z ní vyčíst spoustu cenných informací. Když sečtu všechny plusy a mínusy, účast v utkáních, počet odehraných minut a podíl na bodovém zisku, tak nejužitečnějším hráčem podzimu je Radek Rychna, který kromě šesti důležitých branek odehrál celkem 8 utkání na pozici gólmana a jak sám říká, postupně si vylepšil i průměr obdržených branek. Jako kapitán to dokázat musel, aby šel příkladem.

Nejvíce minut odehrál Jakub Patera, nováček v našem týmu a věkem ještě dorostenec. I to něco vypovídá o tom, jaké problémy nás provázely celý podzim a jak často někdo chyběl. Kuba je nadějí pro budoucnost a je dobře, že to vzal hned od začátku vážně.

Nejlepší střelec podzimu je Dominik Rubáš, který chytil formu za pačesy a zlobil hodně. Bohužel i v tom opačném smyslu slova. Ale i u něj je předpoklad, že z některých nedostatků ještě vyroste, protože patří stále mezi naše nejmladší.

Nejtrestanějším hráčem, co se týká ŽK, byl právě Dominik Rubáš, který viděl žlutý kartónek hned 3x. V průměru na počet odehraných minut jej ale předstihl Jakub Rau, který viděl rovněž 3 karty této barvy.

Závěrem bych rád poděkoval svým kolegům za spolupráci. Fandovi Demeterovi za neuvěřitelnou trpělivost, kterou musí mít a taky za neutuchající humor, bez něhož bychom se nemohli obejít. Slávovi za pomoc, kterou nám věnoval, protože všichni vědí, že čas je u něj nejčastěji používané slovo, myslím ten, co mu chybí. Nemohu zapomenout na Béďu Rychnu staršího, který by sice chtěl abychom hráli jako Barcelona, ale vždycky mu při té příležitosti připomenu, že měl mít dětí prostě víc. A poděkovat chci i vedení klubu za podmínky, které nám vytváří.

A zvláštní poděkování bych na úplný závěr věnoval našim fanouškům. Nenechali nás v tom i v době, kdy se nedařilo a pořád nás povzbuzovali. Všechny je vyjmenovat nemohu, ale oni vědí … Budeme se snažit, abyste na nás mohli být pyšní a mohli jste se radovat co nejvíc.

Byl jsem tentokrát hodně plodný, ale zima je dlouhá, tak ať je co číst. Uvidíme se na hřišti.... :) A kdybychom se neviděli dříve, tak všem přeji šťastný rok 2026 a zůstaňte nám věrní.

Zdeněk Joza